ZO ČZS VÍCEMĚŘICE

Na sobotu 3. října připravili Zahrádkáři, společně s Klubem důchodců, autobusový zájezd do Olomouce a okolí. Odjezd byl stanoven jako obvykle – na sedmou hodinu ranní od obchodu. Letos byli všichni dochvilní, tak jsme ihned po nalodění na palubu autokaru, mohli vyrazit směrem do světa, vstříc poznání.

První zastávkou po absolvování převýšení – na Hané neobvyklého – byla návštěva baziliky na Svatém Kopečku nad Olomoucí. Po osmé hodině jsme byli prvními návštěvníky, takže jsme měli klid na prohlídku a tiché rozjímání v Poutním chrámu „Navštívení panny Marie“. Úžasnou akustiku tohoto kostela dokazuje i to, že náš místní chrámový sbor zde zazpíval několik písní, které se bazilikou nádherně nesly a zněly.

Podzimní den se probouzel po ranním přízemním mrazíku do nádherného slunečného dopoledne a s ním i krámkaři za bazilikou a my se mohli na tom ještě trochu mrazivém sluníčku občerstvit ranní kávou a zhřešit zákuskem. Po návštěvě tohoto poutního místa a pokocháni se krásným výhledem na naši domovinu, jsme se pak autobusem přemístili na kraj Olomouce, do nově zbudovaného muzea s názvem „Veteran Arena“. Zde se nám poštěstilo, že jsme zde shlédli nejen tiché, naleštěné, zakonzervované exponáty uvnitř, ale i stejně staré, podobně naleštěné automobily a motocykly, které se vydávaly na svou – asi letos poslední veteránskou spanilou jízdu; se svými majiteli – oblečenými v dobových úborech a oblecích – bylo vidět, že každý z nich se tomu svému koníčku zvanému auto-motovetráni věnuje naplno.

Uvnitř muzea nás ve dvou patrech, prostorné, světlé haly, zaplněné exponáty, čekaly již zmiňované naleštěné automobily a motocykly s podrobnými popiskami, které jsou většinou i po 70 – 90 letech od svého vyrobení stále plně funkční, na rozdíl od dnešních, komerčních – neopravitelných výrobků. Expozice veteránů byla doplněna rozsáhlou sbírkou telefonních přístrojů, historických gramofonů a rádií. Pro milovníky techniky -  návštěva tohoto muzea stojí opravdu za zhlédnutí.

Posledním a hlavním cílem našeho zahrádkářského zájezdu, byla návštěva podzimní Flory Olomouc. Hlavní část výstavy probíhala v nově zrekonstruovaném pavilonu. Letošní téma expozic se neslo ve znamení zahrádky a bicyklů. Expozice ovoce a zelenina byly doplněny různými typy jízdních kol, kdy každé mělo své osobité aranžmá ve vazbě květin. Přísálí pavilonu patřilo celostátní organizaci Zahrádkářského svazu, kde každé oblastní sdružení mělo svou vlastní expozici v přísném jednotném stylu, dané architektem výstavy, ale přece jen s možností pro kreativitu oblastních sdružení. Expozice toho našeho – prostějovského – byla originální a odlišovala se od monotónnosti ostatních – exponátem p. Ludvíka Ševčíka z naší organizace – s názvem „Penzion vysloužilých motyk“ u kterého zvolnila své kroky, pozastavila se a pousmála velká část procházejících návštěvníků. V horní části pavilonu byla ve stáncích nabídka vín a burčáků a víceméně už komerční nabídka dalších poživatin. Okolí pavilonu bylo vyhrazeno stánkařům se stromy, keři, květinami, cibulovinami, semeny, zahradnickým nářadím a další spousta podzimního zahrádkářského sortimentu. Mnoho prodejců nabízelo i česnek na sadbu, u některých udaných odrůd by se dalo i pochybovat. V dalším nabídka mléčných a jiných zdravých produktů. Byly otevřeny sbírkové skleníky s tropickými rostlinami – kaktusy atd. V amfiteátru probíhal odpolední program mažoretek a krojované hudby. Zbývající pavilony a asi tři čtvrtiny Smetanových sadů pak patřily stánkařům s tradičním „burzovním“ zbožím. Počasí vcelku vyšlo, na první říjnovou sobotu bylo přiměřeně teplo, občas prosvítalo sluníčko. Návštěvnost byla velká, program vcelku bohatý, ale mně osobně tenhle styl výstavy trochu zklamal. (Podzimní Flora mi připadala spíše jako velká hodová pouť, za kterou se platilo vstupné. U vstupného mi chyběla i sleva pro zahrádkáře, nebo množstevní sleva pro zájezdy. Dojem mi zkazilo i to, že nebylo možno vystoupit a nastoupit blíž u vchodů na výstavu a museli jsme se – i ti méně pohybliví – zbytečně přesouvat dalších 800 metrů tam a pak zase zpátky. Já osobně asi příště pojedu na Florii do Kroměříže, Olomouc mne zklamal. Ale ještě jednou zdůrazňuji – je to můj osobní názor!).

Výstaviště Flora jsme opouštěli po sedmnácté hodině a pak už jsme jeli s malou oklikou k domovům. Důvodem drobného odklonu od přímé trasy byla společná večeře v zájezdním hostinci „Na nové“ v Drahanovicích. Zde jsme si ve velice příjemném prostředí pochutnali na dobrém jídle a pití, probrali jsme události a dojmy proběhlého dne a pak už jsme jeli konečně k domovu. Cestou se jako vždy autobus změnil v koncertní sál, či bezalkoholový sklípek, jelikož jsme po cestě domů přezpívali nepřeberné množství lidovek. Do Víceměřic jsme šťastně – všichni ve zdraví, dorazili kolem 20. hodiny.

Jsem přesvědčen o tom, že se i tento letošní výlet vydařil, i když se z místních moc lidí nezúčastnilo, ale doplňovali nás dřevnovčáci, kteří byli z našeho výletu nadšeni. Bohužel, teď už nevím, čím se místním dá zavděčit. Věřím však, že všichni, kdo jsme byli, jsme společně prožili hezký den.

                                            Petr Buriánek