Jdi na obsah Jdi na menu
 

27.prosince 2013 – Z Kozlova až na Předinu - článek

28. 12. 2013

Po vánocích, kdy většina z nás neodolá lákadlům a svodům dobrůtek a pochutin, jež se na tento svátek, mnohdy až v přemíře objevují na našich stolech, v lednicích a špajzech a po minimálním pohybu přes tyto svátky, který se omezuje jen na trasu lednice a zpět, připravujeme už po 5 let, pro znovunabytí jistoty při pohybu a zároveň i pro spálení nadbytku kalorií, povánoční pochod z Kozlova na Předinu a zpátky. Ani letošní rok nebyl výjimkou a tak se 27. prosince, po deváté hodině ranní, opět vydala skupina nadšenců od Vyhlídky na Kozlově na svou pravidelnou, pohodovou, l7-ti kilometrovou procházku.

Letošní počasí vycházkám přírodou moc nepřálo. Několik dní občas poprchalo a bohužel ani nepřimrzlo, takže byly polní cesty – což je téměř třetina naší trasy – blátivé, ale daly se projít. Stejně jako u Formule 1, některé z turistek dle povrchu cesty několikrát měnily obutí, ale vždy v časovém limitu, takže k časovému skluzu nedošlo ☺.

Průběh túry byl stejný jako v minulých letech. Z Kozlova se šlo po horizontu polní cestou až k silnici Němčice- Prostějov, k víceměřické lípě, potom asi dva kilometry po silnici až ke křižovatce Pivín – Dobromilice a pak už polní cestou přímo k vrcholu na Předinu. Cestou proběhlo několik občerstvovacích zastávek, při kterých jsme se každý pochlubili svojí kvalitou ovoce v uplynulém roce, která kvůli úspoře místa byla zdestilovaná a uložena v lahvích ☺. Jako vždy nám v blátivém terénu dalo zabrat finálové stoupání na vrchol, kde opravdu nebyly ani kousky trávy, na které by se dalo stoupnout . . . Ale přesto jsme tento nejkritičtější úsek trasy všichni zvládli. Odměnou nám byl na vrcholu plápolající ohýnek a zásobovací vozidlo, které nám přivezlo nezbytné občerstvení. A tak jsme si opekli klobásy, popili čaj, nechyběla ani duševní strava s výživnými verši v Burdově chvilce poezie a pak společná fotka před vysílačem. Po krátkém spočinutí a občerstvení jsme vyrazili na tu lepší, i když delší část trasy směrem k domovu. Sešli jsme od vysílače po silnici do Kobeřit a pak kolem „Skale“ až do Hradčan, kde na nás čekalo příjemné překvapení. Při průchodu kolem Brodečky, kudy jsme šli zadem, chodníkem na Dobromilice, se za námi ozvalo zavolání „Pojďte zpátky !“. To na nás volal hradčanský pan Špaček s pozváním na štamprli s tím, že nás každý rok vidí kolem procházet a pak si o nás přečte někde v novinách, a proto si na nás letos počkal, aby nás pozdravil a nalil štamprle na posilněnou. . . . no a o sto metrů dál následovalo to samé. Tam už nás vyhlížel pan Vrtal, opět s lahví a tácem cukroví . . . Posilněni jsme pak prošli Dobromilice, Doloplazy a kolem našeho rybníka do hasičárny, kde byl cíl našeho výšlapu. Zde pak každý účastník procházky obdržel „Památeční léstek“ jenž potvrzuje, že jmenovaný ušel v marastu a blátě celých 17 kilometrů . . .Abychom to s tou redukcí kalorií nepřehnali moc, bylo připraveno ještě finálové občerstvení v podobě chlebíčků a zákusků. . .☺.

I letos se nám podařilo všem zvládnout tuto trasu povánočního pochodu, který má kvalitní úroveň i díky finanční a materiální podpoře hasičů a zahrádkářů, za což jim – jménem všech příznivců pohybu na zdravém vzduchu – děkuji.         -P.B.-

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA