ZO ČZS VÍCEMĚŘICE

 Jednou z posledních společných akcí v roce bývá už po několik let povánoční výšlap na Předinu. Jak už napovídá úvodní věta, 17km procházka přírodou probíhá po vánočních svátcích 27. prosince. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Počasí nám ale moc nepřálo. V čase avizovaného startu to na Kozlově vypadalo bledě. Ve stanovený čas jsme zde byli jen dva, ale pak se za horizontem ze spodu od Víceměřic vynořila jedna postava, pak druhá, třetí až nás nakonec z Kozlova navzdory protivnému větru vyrazilo devět. Na horizontu, kudy se jde téměř polovina trasy, pěkně protahovalo. Přesto vše na nás nad Poličkami čekala sedmičlenná prokřehlá skupina pochodníků z Doloplaz a Poliček, která na nás díky opožděnému startu přesto vydržela ………chvíli čekat. Ale po chvíli jsme po společných krocích své teploty vyrovnali a po společné štamprlce jsme mohli společně pokračovat směrem na Předinu, kam jsme ve zdraví kolem půl dvanácté dorazili. Zde už nás jako vždy čekal catering ve formě vlastnoručně opečených klobás, teplého čaje, atd., ale nechybělo také občerstvení duševní, jež pravidelně skýtá přednes veršů složených každoročně k příležitosti pochodu. Ale ani na Předině se nedalo kvůli protivnému větru moc zdržovat a odpočívat, a proto jsme záhy vyrazili ke svému domovu. Při příchodu do Kobeřic vítr jako mávnutím kouzelného proutku přestal. Zbytek zpáteční trasy už proběhl v klidu, ale i přesto jsem po 17 km procházce byli rádi, že jsme spatřili víceměřický zámek a v jeho sousedství hasičárnu, která značila konec našeho výšlapu. Zde proběhlo závěrečné posezení, občerstvení a samozřejmě i vyhodnocení pochodu s předáním památečních léstků za absolvování trasy. Závěrem tohoto článku bych chtěl poděkovat hasičům za zajištění cateringu a za azyl v hasičárně, zahrádkářům, kteří nám přispěli na zajištění občerstvení a obecnímu úřadu za keramické medaile Víceměřic, které jsme věnovali účastníkům výšlapu.

                                           Petr Buriánek